V politice potřebujeme více kultury
Od devadesátých let, kdy jsme s mými přáteli Gerwaldem Sonnbergerem a Sergem Sabarskym přišli s myšlenkou mezinárodního kulturního centra a pak s obrovským nasazením opravovali komplex budov bývalého českokrumlovského městského pivovaru a zprovoznili zde mj. rozlehlé výstavní sály a ateliéry, se dosti často stýkám s lidmi, kteří mají v rukou správu věcí veřejných. Tehdy, v devadesátých letech, se spousta věcí dříve nemyslitelných stávala skutečností takřka přes noc.
Každý politik měl ideály a cíle, byl nakloněn ideálům a cílům svých spoluobčanů a všemožně se snažil o jejich uskutečnění. I nám třem, s bláznivou myšlenkou mezinárodního kulturního centra výtvarného umění v malém městě u hranic, byla nakloněna řada politiků, bez jejichž vstřícnosti a ochoty bychom tento rozsáhlý projekt neuskutečnili.
Jak však plynuly roky, otevřenost a vstřícnost politiků se vytrácela. V poslední době se dokonce zdá, že z politiky jako služby občanům zbyl jen výnosný byznys přerozdělování peněz, že politikům chybí stud, morálka a vlastně i pracovitost. Politická scéna se uzavřela do sebe, politici se hádají o bábovičky na pískovišti a vedou ideologické zákopové války, chybí ideály i nadhled, chybí nápady a nadšení pro nové věci, není oceňována ani podporována aktivita spoluobčanů. Jako by politici opět získali pocit, že ví nejlépe co je pro nás, občany, dobré, a že peníze, se kterými hospodaří, jsou jejich.
Zároveň se z politické scény vytratila kultura – noblesa, tolerance, ochota polemizovat s cizími názory, či je dokonce akceptovat, jsou-li podloženy argumenty, vytratila se ochota hledat společně kompromisy a pracovat ve prospěch naší krásné země.
Když mne Michal Doktor požádal o podporu hnutí Jihočeši 2012, které vstupovalo do právě se formujícího pravicového bloku Hlavu vzhůru, neměla jsem důvod váhat a přijala kandidaturu do poslanecké sněmovny. Jsem pravicově smýšlející člověk s výrazným sociálním cítěním, kromě jednoznačné podpory kultury a umění se snažím všestranně podporovat handicapované a také obecně ženy, jejichž organizační schopnosti v chodu rodiny i v zaměstnání, stejně jako schopnosti dohodnout se, jsou stále podceňovány.
Egon Schiele Art Centrum je fungující mezinárodní institucí; námi zachráněné a opravené památkově chráněné budovy mají obecně prospěšnou kulturní náplň a v týmu spolupracovníků jsou skvělí a pracovití lidé. Jsem hrdá na to, co jsme zvládli, ale vím, že je třeba jít dál, využít zkušeností a znalostí a zkusit pomoci i jinde. Ráda bych přispěla k posílení a podpoře kultury v celé naší zemi, k posílení hrdosti na naše bohaté kulturní dějiny, k záchraně architektonického dědictví naší země. Není nic významnějšího a zajímavějšího v dějinách lidstva než kultura národů. Buďme hrdí na naše kulturní dědictví, využívejme je ku prospěchu nás všech a pamatujme, že je musíme zanechat dalším generacím.
Jihočeši na kandidátce bloku Hlavu vzhůru jsou úctyhodní lidé, důvěřuji jejich slovům, vážím si jejich názorů; budu-li moci s „jihočeskou zkušeností“ přispět k lepší situaci náš všech v České republice, učiním tak.
Na otázky, jestli to mám zapotřebí, odpovídám, že ano. Jedna z nejkrásnějších zemí na světě s úžasnou historií a kulturou potřebuje v politice více slušnosti, zdravého selského rozumu a více žen. Mohla bych ještě pár let politiky kritizovat, ale raději se pokusím stávající situaci změnit, nebo k tomu alespoň trochu přispět; proto kandiduji.
Děkuji vám za podporu a – Hlavu vzhůru, Jihočeši!
Hana Jirmusová Lazarowitz, ředitelka Egon Schiele Art Centra