Jana Zoufalá

Pochází z Kaplice, kde se 25. června 1968 narodila, a v letech 1982 až 1986 zde vystudovala Střední ekonomickou školu. Poté pracovala jako úřednice na Celní deklaraci v Horním Dvořišti (do 1988), jako zdravotnický personál v LTRN Hrudkov (1989-1994) a poté jako průvodkyně v Cisterciáckém opatství ve Vyšším Brodě (1994-1999). A právě v té době nastal v jejím životě zásadním zlom.

„V roce 1994 jsem měla dva syny a byla jsem čerstvě podruhé provdaná s novým příjmením ‚Zoufalá‘, což se opravdu neslučovalo s mým vrozeným optimismem. Nepředpokládala jsem, že by se v tom roce mohlo stát něco dalšího významného, leč stalo se. Stalo se něco, co dalo mému životu zcela nový směr a smysl – objevila jsem Černici, vesničku spadající pod obec Mojné. Místo, které mne naprosto okouzlilo, kde jsem měla ten vzácný pocit – tady bude to pravé ‚doma‘. Podařilo se, za čtyři roky jsme se hlásili na obecním úřadě v Mojném do zemědělské usedlosti Černice č. p. 4 k trvalému pobytu. Ty čtyři roky byly sice opravdu hektické, stateček byl sice malý, ale na práci velký až dost.Když jsme jej kupovali, připomínal spíš zříceninu, než cokoli jiného, ale konečně nastal ten moment, kdy jsme se mohli stěhovat,“ vypravuje usměvavá starostka.

S přestěhováním v roce 1999 přišla i nutnost změnit zaměstnání, a tak se život Jany Zoufalé začal nenápadně sunout k dalšímu zlomu, jenž nastal o sedm let později. „Začala jsem pracovat jako účetní pro malé obce v okolí, pro každou jeden, dva či tři dny v týdnu, ale protože paní starostky a páni starostové byli vesměs neuvolnění, zabývala jsem se krom účetnictví nejen ostatní obecní agendou, ale často také přímo řešila potřeby občanů. Postupně jsem tedy pronikala čím dál víc do všech zákoutí komunální politiky, tedy komunální politiky v maličkých obcích, a v této práci s lidmi a pro lidi se mi otevřel nový smysl života.“

Pracovala i pro obec Mojné, a tak se nakonec v roce 2006 rozhodla kandidovat do obecního zastupitelstva – a byla rovnou zvolena starostkou. Za další čtyři roky mandát obhájila. „A tak už šestý rok usiluji o rozvoj obce, snažím se sehnat  – a občas seženu – dotace, vozím lidi k lékaři či na nákup, řeším škody po povodních, sháním nájemce do obchodu a hospody, vyplňuji statistické údaje za obec a daňová přiznání pro občany, pro potěšení dětí jezdím na koštěti pod májkou a pod vánoční strom na návsi volám zimní královnu. Dělám to ráda a mé příjmení stále ještě nevystihuje můj pohled na svět,“ shrnuje svoji současnou životní náplň.

Až do vstupu do hnutí Jihočeši 2012 nebyla členkou žádné politické strany.

Mezi její zájmy a koníčky patří dům, chata, zahrada, chov psů, cestování, autosport a rekreačně i sport – plavání, lyžování a horská turistika.„Moje mamča Janča je výjimečná osoba a myslím, že nejen pro mě. Umí být značnou oporou a pomáhat lidem kolem sebe, a to vždy s úsměvem na tváři. Stejně pozitivní vztah jako k lidem chová i ke svým zvířecím mazlíčkům. Věci umí řešit s rozvahou a elánem, což se odráží ve výsledcích její práce, která je také důležitou součástí jejího života. Kdykoliv jsem se ocitl v úzkých, nebo se vydal ne příliš dobrým směrem, byla tolerantní a ochotna vždy podat pomocnou ruku. Dokáže se velmi dobře bavit, komunikovat s lidmi a její kladný vztah k cestování a objevování je známý. Vytváří příjemné domácí prostředí a teplo rodinného krbu, za což jsem jí vděčný a vážím si jí,“ říká o Janě Zoufalé její syn Jakub.