Písek má opět jasná pravidla pro zadávání veřejných zakázek

V Písku se aktuálně stalo zadávání veřejných zakázek mediálním tématem poté, co Rada města schválila v únoru letošního roku upravená pravidla, stanovující postup při zadávání veřejných zakázek.

Co se vlastně stalo?

Nové vedení radnice tímto krokem pouze nastolilo jasná pravidla, která jsou zcela v souladu s platnou legislativou, a stanovilo, že se jimi nadále budou řídit jak všichni úředníci Městského úřadu, tak všichni zaměstnanci městem zřizovaných organizací. Tady by v podstatě veškeré vysvětlování mohlo skončit, my se přesto pokusíme objasnit několik souvislostí, které ke zmíněné úpravě městskou radu vedly.

 

Proč měnit dosavadní pravidla?

Protože jejich funkčnost lze považovat za, mírně řečeno, velmi diskutabilní. Město Písek nejprve na přelomu  let 2012 – 2013 (tedy po novele Zákona o zadávání veřejných zakázek  55/2012) nemělo v podstatě žádná pravidla pro zadávání veřejných zakázek, která by byla v souladu s tímto zákonem. Znění pravidel, které pak bylo konečně přijato, obsahovalo řadu faktických chyb, na které opakovaně upozorňoval kontrolní výbor ZM. Jednalo se v podstatě jen o jakýsi přepis celých dlouhých pasáží zmíněného zákona, plný chyb a nepřesností. Protože tehdejší pravidla neplatila pro všechny. Byly z nich například vyňaty Městské služby, proč tomu tak bylo, se můžeme jen domnívat. Jejich aplikace byla velmi kreativní, zatímco v některých organizacích bylo jejich naplňování striktně vyžadováno, jinde se zcela zřejmě obcházela. Protože nová Pravidla vytvářejí předpoklad pro zrychlení akcí a realizovaných projektů v Písku.

 

Proč byla limitní částka pro zakázky s nejjednodušší podobou jejich administrace – zakázek malého rozsahu 1. typu – zvýšena z 50 na 199 tis. bez DPH (respektive na 299 tis. Kč bez DPH u stavebních zakázek)?

Jednak je to zcela v souladu s dikcí zákona, který veřejné zakázky, dle jejich předpokládaného finančního objemu a typu, jednoznačně kategorizuje a pro každou z kategorií určuje jasná pravidla podoby jejich zadávání – zjednodušeně čím finančně vyšší hodnota zakázky, tím podrobnější a obsáhlejší postup zadávání. Dále není pravdou, že nová pravidla zadavateli umožňují zadat tuto zakázku bez odůvodnění jedinému dodavateli. Probíhá pouze zjednodušené poptávkové řízení, které vychází z průzkumu trhu. Odpadá řada, vzhledem předpokládanému finančnímu objemu zakázky, zbytečných administrativních úkonů a celá míra odpovědnosti je přenesena na konkrétní osobu. Ta musí prokázat, že nakupuje za obvyklou cenu a že nezadává předražené zakázky. Protože pan Ondřej Veselý chtěl být, jak sám říká, „nejlepším z nejlepších“, a tomuto svému cíli podřídil zcela vše – kdy na jedné straně nesmyslně administrativně zatížil úředníky, a především ředitele příspěvkových organizací, při zadávání zakázek předpokládaného nejnižšího finančního objemu a na straně druhé sám porušoval vlastní pravidla a zadával, tentokrát opravdu zcela „z volné ruky“, statisícové zakázky (tedy o stupeň vyšší kategorie) bez jakéhokoliv výběrového, byť i poptávkového řízení

Tak proč je kolem toho zase takový povyk? Upřímně řečeno, sami nevíme. Nebo jen tušíme. Pravděpodobně to vyhovuje pojetí „odpovědné opoziční role“, kterou po volbách Ondřej Veselý deklaroval. I oponentní posudek organizace Frank Bold má přes různá vágní doporučení poměrně jednoznačný závěr: „Nová pravidla nejsou v rozporu se zákonem ani jinými právními předpisy…“

Naše snaha je prostá. Uchopit věci tak, aby se rozvoj města pohnul znovu kupředu. Proč být tedy papežštější než papež, a to za cenu sebezničující stagnace, kterou si Písek prošel v uplynulých čtyřech letech. Je to stejné, jakoby si zdravý atlet ve sprintu na 100 m dobrovolně nasadil ortézu na zdravou nohu, protože slyšel, že jeden z běžců se také potýká s nějakými zdravotními problémy. My prostě nechceme pořád dokola vysvětlovat, proč to či ono se nepovedlo.

My chceme, aby měli všichni stejná, jasná a transparentní pravidla, ze kterých bude plynout i konkrétní zodpovědnost pro konkrétní úředníky. Nová Pravidla jsou v podstatě přísnější než ta stará a jsou především jednoznačná. Město má dostatek kontrolních mechanizmů, které je pouze třeba důsledně uplatňovat. A najde-li se někdo, kdo se snaží jasná pravidla obcházet, musí být potrestán. Ale proč bychom na základě tohoto zjištění měli preventivně trestat i všechny ostatní a neúměrně administrativně zatěžovat proces zadávání finančně nejnižších zakázek, to nám není jasné.

Většina z nás se přeci denně řídí různými, například dopravními, předpisy. Je-li na dálnici předepsána nejvyšší rychlost 130 km/h, vědí všichni, že překročí-li tuto mez, mohou být po zásluze potrestáni. Ondřej Veselý je ve svém boji za další snižování limitů jako řidič, který se z nějakého subjektivního důvodu rozhodl, že pojede dál devadesátkou a nakonec došel k závěru, že by vlastně bylo ještě lepší a pro něj bezpečnější jet padesát, třicet, deset… Možná se bude divit, když mu ostatní řeknou, že je v tu chvíli v podstatě stejně nebezpečný pro ostatní jako pirát, který se řítí dvousetkilometrovou rychlostí. Protože dle dopravních předpisů ten, kdo se po dálnici pohybuje takto nízkou rychlostí „úmyslně omezuje plynulost provozu bezdůvodně pomalou jízdou“. Anebo je to prostě jen špatný a nezkušený řidič, který je předurčen svými charakterovými a povahovými vlastnostmi vytvářet chaos v dopravě. 

 

Jihočeši 2012 Písek