Potřebujeme jasné a předvídatelné právo

Pro rozvoj podnikání je zásadní stabilní právní prostředí. Jednoduché právní předpisy, nenáročná administrativa, přehledné (a pokud možno nízké) daně bez přehršle výjimek a pokud možno žádné změny právního prostředí na poslední chvíli nebo příliš často. Některými „polotovary“ přijímaných zákonů ohrožována prosperita podnikatelských subjektů, vybudovaná poctivou prací.

Zajistíme dlouhodobou stabilitu a předvídatelnost daňových zákonů. Snížíme celkovou daňovou zátěž a vedlejší náklady práce. Zavedeme proto ústavní limit pro projednávání zákonů. Bude nemožné přijímat zákony po 30. červnu, je-li účinnost zákona navržena k 1. lednu roku následujícího. Tím zabráníme situacím, kdy podnikatelé ještě v prosinci pořádně neví, jaké budou příští rok vlastně platit daně.

Jsme proti zvyšování daní a prohlubování státního dluhu, o jehož snižování budeme usilovat. Naším cílem je každoroční vyrovnané či přebytkové rozpočtové hospodaření. Prosadíme mimo jiné změnu rozpočtových pravidel – bude nemožné přijímat změny zákonů a nové zákony bez zajištěných zdrojů.

Prosadíme rušení zbytečných agend a úřadů. Například zrušíme ministerstvo pro místní rozvoj jako zcela zbytečné. Sloučíme ministerstvo obchodu a průmyslu s ministerstvem dopravy na ministerstvo hospodářství. Sloučíme ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a ministerstvo kultury na ministerstvo školství, kultury a sportu.

Větší stabilitu ovšem potřebuje náš politický systém jako celek. Od roku 1996, po většinu své novodobé svobodné historie, naše země neměla stabilní většinovou vládu. Volební blok Hlavu vzhůru, jehož součástí jsou i Jihočeši 2012, mne oslovil svým programem, především svými zcela originálními prvky rozšíření ‚přímé demokracie‘, na kterou si ostatní parlamentní strany vždy před volbami pouze ‚hrají‘, aby po volbách toto téma rychle opět zapomněly.

Navrhujeme změnu ústavy, která by změnila volební systém pro volby do poslanecké sněmovny z poměrného na většinový. Země by se rozdělila na 161 jednomandátových obvodů (dvakrát více než do senátu minus jedna, aby byl počet obvodů lichý), v nichž se utkávali jednotliví kandidáti na poslance.

Omezilo by to vliv stranických sekretariátů, který mají při dnešním systému krajských kandidátek na podobu kandidátek a nejvíce je přitom děsí, že jim připravené schéma naruší občané kroužkováním.  V jednomandátových obvodech s většinovým volebním systémem by strany musely stavět jediného kandidáta, logicky by proto vybíraly toho nejlepšího, který má největší šanci uspět, tudíž člověka kvalitního a důvěryhodného. Takový kandidát bude mnohem více na očích svým voličům a za neplnění programu bude po zásluze „trápen“.

Většinový systém by navíc umožnil sestavování spíše jednobarevných vlád s výraznou a pevnou většinou a ovšem jasnou odpovědností, nezředěnou koaličními ústupky. Menší počet poslanců (161 místo 200) by pak znamenal úsporu pro státní rozpočet.

Hlavu vzhůru, Jihočeši!