Projev k žádosti Rusnokovy vlády o důvěru

8. 8. 2013

V Praze, dne 7. srpna 2013

Děkuji vám za udělené slovo, pane předsedající. Vážený pane předsedo vlády, její členové, kolegyně a kolegové, já jsem si se zájmem prostudoval programové prohlášení vlády. Na úvod svého projevu, aniž bych chtěl pana předsedu vlády nad míru trápit, neb si myslím, že okolnosti samy o sobě už jsou dostatečně působivé, bych se zeptal, řekněme, ve formě řečnické otázky, zda je to tak, že programové prohlášení platí zcela formálně ve smyslu textu, který nám byl rozdán, anebo ve smyslu textu, který četl pan předseda vlády? Neb, mám takový zvyk číst a poslouchat zároveň, a do textu, kterým nás vedl k zamýšlení pan předseda vlády, je několik drobných, a nikoli nevýznamných odlišností, které např. mi zapříčinily to, že jednu ze základních výtek, kterou jsem chtěl začít svůj projev, musím odložit, neb tvrzení, které se ocitá zhruba ve třetím odstavci první strany programového prohlášení, a sice, že vláda tzv. rozpočtové odpovědnosti předává rozpočtovou soustavu v situaci dramatického, ne-li nejrychlejšího, tak jak je tvrzeno, zadlužení v historii, prostě zjevně pravdou není.

A protože není uvedeno, zda tato úvaha či soud je vyslovován nominálně, proporčně, proporčně ve vztahu k výchozí základně, kdy vláda soustavu veřejných rozpočtů převzala, anebo proporčně ve vztahu k hrubému domácímu produktu země, je tento údaj ve stavu tvrzení, které nelze ověřit, ale z těch ověřitelných tvrzení je zjevné, že žádná vláda historicky nedosáhla takového dluhu, jako vláda Bohuslava Sobotky, vláda sociální demokracie, zadlužující Českou republiku v řádech dvou set miliard korun v době 6% růstu ekonomiky tehdejších let. To je nepochybně období, které je zaznamenání hodné a pro takové srovnání výchozí.

Já tedy přes úvod, který jsem uvedl, nebudu ve svém projevu výhradně odmítavý. Pro mne zůstává základem pohledu na dokument, který mám posoudit, a nad ním se mám rozhodnout pro hlasování můj svět a svět mých voličů. Výchozí teze, která je základem mého hodnotového rejstříku a pohledu na svět zní takto. Nadále si myslím, že víra v sebe samého, odhodlání uspět se svými dovednostmi a se svými vizemi je stejně důležitá, jako svoboda každého z nás, svoboda zvolit si svou cestu, a zdůrazňuji, že za sestru svobody vidím také odpovědnost, a tu marně hledám u vlády, sedící za mnou. Odpovědnost za všechny volby a všechny své činy.

S odstupem několika let totiž přichází vláda, žádající nás o důvěru, která tvrdí, že zná definici veřejného zájmu, definici tužeb a přání občanů naší země. Dovolím si opřít toto tvrzení a tento závěr citací z programového prohlášení. Cituji: Jsme rozhodnuti nastavit elementární mechanismy, které přispějí k tomu, aby byl za všech okolností respektován veřejný zájem občanů ČR.

Já nehodlám glosovat ani vtipkovat o těchto slovech, ani jiných z programového prohlášení. Já uvedená slova považuji za alarmující. V každé době, i té nejklidnější, se totiž najde skupina lidí, ochotných uvěřit tomu, že vláda, chrlící nové zákony a nové regulace, tak činí ve jménu našeho blaha, ve jménu našeho lehčího života, ve jménu tzv. veřejného zájmu.

Jiří Rusnok jako premiér ovšem postoupil ještě o krok dále. Tvrdí, že bude bojovat za naplňování respektovaného veřejného zájmu, ale zároveň se nepokusil o jeho definici. Bude tedy vláda sedící za mnou bojovat o naplňování veřejného zájmu, jehož podstatu ovšem z definičního hlediska nikdo nezná? Znají ji tedy sami ministři.

Nejednáme tedy o žádosti vlády řekněme udržovací, nýbrž o mandátu vlády výslovně ofenzivní, a to je jiná vláda, než se nám pokouší Jiří Rusnok a někteří její členové namluvit. Rád bych řekl, že na členy vlády, a to myslím se vší vážností, přinejmenším na některé z nich, pohlížím s naprostým respektem jako na dobře vycvičené a ostřílené rutinéry, žádní pokusní králíčci, abych si pomohl slovy Miroslava Kalouska, nýbrž pečlivě vybraní ženisté pokládající nástup Zemanova desetiletého, nikoliv pětiletého, desetiletého mocenského období, a doufám, že projev pana prezidenta nenechal v tomto ohledu a v duchu mého závěru nikoho na pochybách.

Ano, za pomoci rozlomeného týlu sociální demokracie. To je také věc, která stojí za úvahu a za pozornost. A já tedy dodávám, že nezíská-li vláda sedící za mnou důvěru, nezíská-li Miloš Zeman pro svou vládu důvěru v dnešním hlasování v Poslanecké sněmovně, rozlomí Miloš Zeman týl další politické strany. Rovněž za pomoci mužů na speciální práci.

O důvěru nás žádají lidé bez odpovědnosti ke sboru volitelů, bez rizika účtu skládaného v budoucnosti voličům. Tak jako se toho jistě musí bát vláda, která skončila demisí Petra Nečase.

Nalezl jsem v programovém prohlášení vlády odkaz dotýkající se zákonnosti a dobrých mravů. Víte, poslanci bývají velmi často vysazováni na pomyslný ostrov stojící mimo, nad životy občanů naší země, jako by mimo čas a prostor všední reality a jejich každodenních starostí.

Vážený pane ministře financí, já si netroufám a ani nechci být soudcem ve věci disproporce mezi náklady a zdroji vaší prezidentské kampaně. Naprosto ale vím, co by postihlo mé přátele, mé známé, lidi, se kterými se pravidelně i nahodile setkávám ve svém volebním kraji, lidi provozující firmy a podnikatelské subjekty zaměstnávající stovky a tisíce lidí po té, a odpusťte mi prosím ten výraz, co by jim na účtu v bance přistálo několik milionů korun v hotovosti. Pokud tedy nejsou standardem vašich bankovních operací milionové vklady, protože pakliže by to tak bylo, pak by banka vašeho účtu pohlížela na vklad v řádu několika milionů korun v hotovosti opakovaný třeba několikrát v roce, jako standardní operaci, která nemá vést k alarmujícímu zjištění a spuštění ochranných mechanismů, přezkumu, který má zabránit například financování peněz pocházejících a sloužících k financování terorismu a praní špinavých peněz. Pak by se na vás musel jako na každého jiného občana této země zaměřit finančně analytický útvar Ministerstva financí České republiky se všemi právy přezkumu a pozastavením dispozice na několik dnů, přičemž to nejmenší pozastavení, které z hlediska instrumentů finančně analytický útvar může provést každému jinému občanovi této země bez toho, že by musel zdůvodňovat, proč tak učinil, jsou tři dny, a vy, jako ministr financí, to velmi dobře víte. A ta maximální lhůta je ještě větší a stát přitom nemusí nikomu z těch občanů, kterým toto učiní, nic moc vysvětlovat a hlavně platit újmu, a to žádnou. Měla by se na vás zaměřit související kontrola Policie České republiky, finanční správa. Já nechci být osobní, to vůbec ne, ale na druhou stranu je Jan Fischer ministrem rezortu, který má zkoumat právě v tuto chvíli jeho samotného. V mých očích je tedy ministrem s otevřeným a jasně definovaným střetem zájmů.

Nalezl jsem druhé klíčové slovo, kterým je slovo odvaha. Důraz na ni jsem nalezl také na první straně. A připouštím, a tady je to sdělení – řekněme – i velmi osobní, že jsem její obraz těžko hledal především v části, kterou jsem sám očekával.

Abych tedy uvedl věc, v níž vládu pochválím anebo řeknu, že cítím soulad s její ambicí, pak tedy chválím vládu za ambici bojovat s daňovými úniky, zavést registrační pokladny a každý, kdo zná mé názory z roku dvou let zpět, ví, že toto není žádný veletoč. Registrační pokladny dnes nemají pouze ti, kteří chtějí šidit stát resp. krátit svou daňovou povinnost. Všichni rozumní, kteří nechtějí být okrádáni zaměstnanci, chtějí řádně zvládnout logistiku svého podnikání, vidět soulad mezi prodejem a zásobami v reálném čase, už dávno registrační pokladny mají, a z hlediska zásahu vyšší moci do ekonomiky, s ohledem na to, že se vyskytujeme v úplně jiném čase a stavu ekonomiky, cen konečných produktů, by rozhodně zavedení registračních pokladen neznamenalo takovou hrůzu a takové vícenáklady, jako tomu bylo v době, kdy o tom uvažovala sociální demokracie. Pouze v oblasti tzv. tvrdé spotřeby, tedy působnosti daně z přidané hodnoty resp. daně spotřební, leží na ulici v oblasti zdanění tabákových výrobků a zdanění alkoholu 10 až 12 milionů korun a většina z poslanců členů rozpočtového výboru velmi dobře ví, že česká specialita jsou výpadky a neschopnost spravovat daň z přidané hodnoty, vybírat DPH.

Co však zcela postrádám a tady jsem – řekněme – v té osobní rovině, je věcně propracovaná zmínka týkající se důchodového systému České republiky. A připouštím, že to je věc, kterou jsem u vlády vedené Jiřím Rusnokem očekával. Nerozumím tomu. Obávám se, že je to daň za podporu dostatečné většiny hlasů klubu sociální demokracie, přičemž velmi dobře vím a zdůrazňuji a zopakuji doufám, že to nebude považovat pan premiér za útok, že v oblasti požadavků na stabilizaci důchodového systému jako celku, návrhu na změny týkající se například stabilizace a zatraktivnění druhého pilíře, jemuž hrozí zásadní kolaps, se mé názory s jeho názory potkávají daleko více než s většinou bývalých kolegů ODS, považuji absenci právě tohoto tématu, jako za největší prohru, nebo za jednoznačně největší absentující bod ve vládě, kterou bych já byl schopen vnímat a označit jako vládu úředníků, případně, chcete-li tedy vládu nadstranickou, protože nadstranická vláda kvalifikovaných úředníků by měla vědět, že v málokteré oblasti stability veřejných systémů, finančních systémů České republiky leží takový problém jako právě v dlouhodobé stabilitě důchodového systému.

Rád bych ovšem sdělil i pár jasných slov mým kolegům v koalici. Nebudu škemrat ani vyčkávat v roli prosebníka na podmínky, za kterých smím běžet vedle panského kočáru. Nehodlám se dozvídat o tzv. personálních dohodách a změnách, věcných záměrech toho či onoho a rozpočtovém rozvrhu tzv. stínové vlády z médií. Rozpočet roku 2014 je pro zemi souženou po dva roky trvající stagnací ekonomiky zákonem o přežití země. A takto zní základní preambule mého uvažování o rozpočtu na rok 2014. Každé další změkčení takového pohledu, dohady o tom, jestli rozpočet má být rozpočtem vlády anebo nahodilé koalice ad hoc  složené v Poslanecké sněmovně, považuji za sdělení druhořadé.

Rád bych se v závěru svého projevu zmínil o části, kterou jsem logicky nemohl postihnout v přípravě, kterou jsem si činil na dnešní hlasování, a sice k projevu prezidenta země Miloše Zemana. Z pohledu věcného, z pohledu faktického vyhrožování většině hlasů 101, která zde efektivně existuje, pro mne osobně Miloš Zeman neřekl vůbec nic nového. Já jsem zde při hlasování o návrhu na rozpuštění Sněmovny a vypsání předčasných voleb řekl a odhadl, že Miloš Zeman bude takto postupovat. Z mého pohledu byl projev prezidenta země v některých částech bohužel ovšem zjevně nevychovaný. Prosím toho, kdo umí mluvit s prezidentem země Milošem Zemanem, aby mu vysvětlil, že je zajisté možné, aby se stal králem pískoviště. Já bych ovšem od prezidenta očekával, že se stane králem, byť králem v uvozovkách z hlediska svých návyků a projevů na veřejnosti. Ono vyhrožování voličům pravice, které jsem zjevně v jeho slovech nalezl, a odvolávání se na jakési prapodivné spojení s panem Ištvánem, považuji za věc kategoricky a kvalitativně alarmující. Já vím, že pan prezident onen akcent odvolávající se na rozhovor s panem Ištvánem posléze změkčil a zaobalil za onen jakýsi rozhovor pana Ištvána možná v Hospodářských novinách, protože on těch rozhovorů v předmětném čase udělal několik, ale toto je zjemnění ve stejné kategorii, kdy Miloš Zeman říká, že se Miroslav Kalousek mýlí, pokud si myslí, že si po příštích volbách, ať už budou řádné či mimořádné, bude dělat, co chce, když říká, že předseda sociální demokracie nemá zaručeno, že bude tím, kdo bude pověřen. Prezident země na tomto místě řekl, že pověří zástupce, představitele sociální demokracie, resp. vítězné strany. A to přece není totéž. To je pokus o šťourání se ve zjevně bolavém týlu jedné rozlomené volební strany. A Miloš Zeman jistě nevynechá týl strany další.

Má podpora stojedničkové koalice, jíž disponuje paní Miroslava Němcová, je stejná jako 20. června, na nějž jsem odkazoval při projevu k návrhu na rozpuštění Poslanecké sněmovny. Tím více, když vidím, že prezident země není schopen míti pokoru před tím, že člověk Zeman, člověk Doktor i člověk Ištván jsou bytosti omylné a že o vině a nevině v téhle zemi rozhodují soudy České republiky. Děkuji vám za pozornost.

Michal Doktor

Michal Doktor

ekonomický analytik
52 let, České Budějovice
Bývalý poslanec Parlamentu ČR (1998 – 2013) je spoluzakladatelem hnutí Jihočeši 2012. Jako ekonom má bohaté zkušenosti z působení v řadě firem. Angažoval se i v komunální politice jako zastupitel a radní města Lomnice nad Lužnicí (1990 – 2002).
poslat odkaz e-mailem
©2012-2019 Jihočeši 2012