Michal Doktor pro Reflex: Vládní daňová politika? Jako Gogolovy povídky

13. 11. 2012

Vládní daňová politika? Jako Gogolovy povídky

Reflex | 8.11.2012 | Strana: 18 | Autor: DUŠAN ŠRÁMEK |

„Když přeženete zdanění ekonomiky, nevyberete nakonec nic,“ tvrdí
Svého času byl MICHAL DOKTOR předním ekonomickým expertem ODS. Ze strany odešel a bývalé straníky porazil v krajských volbách s projektem Jihočeši 2012. Před pár dny se podepsal na listinu poslanců, kteří chtějí předčasné volby. Jaké jsou jeho motivace? poslanec Doktor

* Myslíte, že poslaneckým rebelům jde skutečně o daně?

Ivan Fuksa a Petr Tluchoř jako strážci ideové čistoty ODS? To je poněkud úsměvné, vlastně nepředstavitelně smutné, a zároveň absolutně vyloučené. Ivan Fuksa byl prvním náměstkem ministra financí Miroslava Kalouska ve vládě Mirka Topolánka coby nominant ODS. Přes noc opustil dohodu s Vlastimilem Tlustým pro výhody přislíbené někým jiným. Stal se tak snadno nástrojem postupného opouštění základů, na kterých byla ODS vybudována. Je-li někdo skutečným symbolem zneuctění ekonomického programu ODS, pak je to trojice Topolánek–Tluchoř–Fuksa.

* Mají rebelové svou kritikou šanci něco změnit?

Pokud by chtěli vykonat něco pozitivního pro náš daňový systém, pro program ODS, bojovali by proti deformacím a výjimkám. Ale oni budou vesele hlasovat pro zavedení dalších – například pro osvobození církví od daní z prodeje majetku. Není možné, aby jedna skupina právnických osob dostala daňovou výjimku, zatímco zbytku národa se daně naopak mají zvyšovat. Proč straničtí rebelové nebojují proti takové fl agrantní diskriminaci? Z toho je vidět, že tady skutečně nejde o daně.

* Kde byste ony úspory hledal?

Úspory neznamenají plošné škrty, to je opravdu velmi hloupý pohled na věc. Rezerva je uvnitř procesů. Černou díru vidím například v oblasti IT zakázek. Stát – tedy fondy, kraje, ministerstva – živí v celé soustavě veřejných rozpočtů různé pochybné mediální kampaně, jejichž účel je vysloveně pochybný. Sám jsem prosadil snížení správní režie pro systém úrazového pojištění, a to z devíti na pět procent. Jenom tato „drobnost“ přinesla 450 miliónů nových výnosů pro státní rozpočet.

* Hodně se hovoří i o daňových nedoplatcích, či dokonce únicích. Co vůbec dělá daňová správa, aby vybrala alespoň ty daně, jež jsou již předepsané?

Vycházím z reálných čísel a srovnání plnění státního rozpočtu za loňský, respektive letošní rok. Stát vybírá na daních mnohem méně, než plánoval. Přes zvýšení dolní sazby DPH z 10 na 14 % výběr daně stagnuje. Nebýt výnosu nové loterijní daně, měl by zatím ministr Kalousek v pokladně méně než loni. Signály o daňových únicích, zejména v oblasti spotřebních daní, jsou dlouhodobé. Místo řádné kontroly neplatičů ale stát neustále zvyšuje daňové břemeno těm, kteří daně řádně platí již dnes. To je pochopitelně krátkozraké. Žijeme v prostoru, kde neakceptovatelná daň – respektive příliš vysoká konečná cena – přiměje spotřebitele k nákupu v jiném daňovém prostoru, tedy sousední zemi. Náš stát nevybere nic, protože jsme došli k limitům momentálně akceptovatelného. Namísto toho je potřeba vyhlásit válku daňovým únikářům a použít nejmodernější technologie ke značení a sledování zboží zatíženého spotřební daní.

* Má tedy Kalouskův balíček vůbec nějakou logiku, když už nyní narazily daňové sazby na svůj strop?

Nemá a nikdy ji neměl. Ministři středopravé vlády tu nejsou od toho, aby vesele utráceli peníze daňových poplatníků i za cenu sebenesmyslnějších daní. Pokud nejsou schopni adekvátních úspor, ať raději odejdou.

* Jaký vidíte podíl šedé ekonomiky v Česku?

Vezmu-li za základ obecně respektovaný dolní interval odhadu, dostanu se k číslu dvě stě padesát miliard korun. Kdyby jenom třetina toho výkonu byla řádně zdaněna účinky dnešní složené daňové kvóty, dostaneme se k číslu zhruba osmdesáti miliard. Trápení s daňovým balíčkem by bylo bezpředmětné.

* Šedá ekonomika ale existuje všude na světě. Nepřinesla by její likvidace zase jiné problémy, třeba zvýšenou nezaměstnanost?

Je jasné, že uvedené číslo je absolutní – tedy nereálné. Šedou ekonomiku opravdu nikdy nezlikvidujete. A zcela správně poukazujete na to, že když boj s ní přeženete, nakonec nevyberete žádnou daň, protože řada činností na pomezí legální a šedé ekonomiky prostě zanikne. Nicméně stát se musí pokusit zahnat alespoň některé zatoulané ovce zpět, aby je mohl také střihat, jako už dnes střihá ty poslušné.

* V souvislosti s alkoholovou aférou hovoří ministerstvo financí o deseti procentech úniků, výrobci lihovin o čtvrtině až třetině. Jak vůbec dochází k těmto číslům?

Dotkl jste se fenoménu, s nímž jsem se mnohokrát potkal. Souboj o statistiky a interpretace jevů. Snažím se pracovat s čísly různých asociací a sdružení. Přitom srovnání s daty, jež ofi ciálně udává stát, bývá občas více než zajímavé.
Dlouhodobě například existuje rozdíl mezi odhadovanými úniky ve spotřební dani z tabáku, které MF odhaduje mezi šesti až osmi procenty. Přitom sami výrobci tabáku je odhadují celkem striktní metodou na osm až deset procent. U alkoholu bude rozdíl mezi oběma čísly ještě křiklavější. Ostatně stačí připomenout absurdní realitu, jež nastala při projednávání návrhu na zdanění tzv. zaměstnaneckých benefi tů. Tehdy se premiér Fischer zalekl střetu s odboráři vyhrožujícími stávkou, a tak se jim je podařilo uhájit. Odhady MF z dopadu nové daně byly původně 750 miliónů korun. Ala protože bylo potřeba pro pana premiéra vytvořit ústupový manévr a vytvořit mu alibi marginalizací celé věci, někdo škrtl nulu na konci a bylo vymalováno. Najednou tu bylo pouhých pětasedmdesát miliónů – jako vystřižené z nějaké absurdní gogolovské povídky. Mělo to jen maličkou chybičku v logice. Proč by hnali odborářští bossové lidi na barikády pro nějakých sedmdesát pět miliónů?

*Vraťme se ještě k daním. ODS přece nerezignovala na jejich snižování až za Nečase.

Hlavní ústup z pozic samozřejmě začal již za premiéra Topolánka. Bohužel tragédií Vlastimila Tlustého jako garanta naší daňové reformy bylo, že ryze odborný spor pojal jako osobní souboj s předsedou. Geniální taktik se ocitl svázán silnou emocí. To nemohlo dobře skončit ani pro něj, ani pro samotnou daňovou reformu. Bohužel jako osobní spor začala být brána i práce odborné komise pod mým vedením, která se měla pokusit o určitý kompromis, jenž by zohledňoval již dříve dohodnuté parametry daňové reformy, především daňovou neutralitu přijatých opatření. Tu totiž předchozí takzvaný Topolánkův batoh ignoroval. Další fáze příběhu, jenž vlastně trvá dodnes, se týká toho, že premiér a předseda ODS, který se ocitá kvůli nepochopitelným programovým ústupkům pod tlakem části vlastní strany, začíná hledat podporu u ministra Kalouska. Dokonce bych si dovolil parafrázovat, že tam, kde končí práce odborné komise ODS a jiných stranických grémií, tam začíná Miroslav Kalousek. A všimněte si, že záměrně nekonkretizuji jméno, respektive jména oněch premiérů a předsedů mé bývalé strany, protože jsou z tohoto pohledu zcela zaměnitelná.

* Sociálním demokratům jste se podepsal pod výzvu k předčasným volbám. Nepřekročil jste tím určitý Rubikon kolaborace s „třídním nepřítelem“?

Myslím, že ne. Návrh je podán tak, že bude předložen pouze v případě nepřijetí daňového balíčku – respektive nezískání důvěry vládou. Až poté má být podán návrh na rozpuštění současné sněmovny a vypsání mimořádných voleb. Ty by alespoň ukončily dosavadní komfort alibistických postojů sociálních demokratů k zásadním společenským problémům, protože by je přinutily převzít vládní odpovědnost.

Michal Doktor

Michal Doktor

ekonomický analytik
52 let, České Budějovice
Bývalý poslanec Parlamentu ČR (1998 – 2013) je spoluzakladatelem hnutí Jihočeši 2012. Jako ekonom má bohaté zkušenosti z působení v řadě firem. Angažoval se i v komunální politice jako zastupitel a radní města Lomnice nad Lužnicí (1990 – 2002).
poslat odkaz e-mailem
©2012-2019 Jihočeši 2012